Počáteční fáze

Charakteristika období

Počáteční fáze národního obrození představuje probuzení z dlouhého kulturního spánku. Po bitvě na Bílé hoře (1620) se čeština postupně vytratila ze vzdělávání, úřadů i vyšší kultury. Němčina se stala jazykem vzdělaných vrstev a čeština zůstala jen jazykem prostého lidu.

V druhé polovině 18. století se však začíná situace měnit. Osvícenská politika císařovny Marie Terezie a jejího syna Josefa II. vytváří příznivější podmínky pro národní kultury. Někteří vzdělaní lidé začínají vnímat českého jazyka jako ohrožený kulturní poklad, který je třeba zachránit.

Toto období charakterizuje obranný charakter - nejde ještě o sebevědomé budování národní kultury, ale spíše o záchranu toho, co zbylo. Přesto však právě v této době vznikají první moderní pokusy o obranu češtiny a její vědecké zpracování.

Klíčové osobnosti

Gelasius Dobner

1719 - 1790

"Průkopník kritické historiografie" - Jeden z prvních, kdo se pokusil vědecky zkoumat české dějiny. Svou kritickou metodou připravil půdu pro pozdější historické bádání.

František Martin Pelcl

1734 - 1801

"První profesor češtiny" - V roce 1791 se stal prvním profesorem českého jazyka a literatury na pražské univerzitě. Napsal první moderní český učebnici.

Václav Thám

1765 - 1816

"Obnovitel českého divadla" - Dramatik a překladatel, který přispěl k obnově českého divadla. Překládal zahraniční hry do češtiny a psal vlastní divadelní kusy.

Antonín Jaroslav Puchmajer

1769 - 1820

Průkopník obrozenecké poezie – Básník, který pomohl obnovit poezii v češtině. Jeho sbírky inspirovaly další autory k tvorbě v národním duchu.

Šebestián Hněvkovský

1770 - 1847

Vlastenecký básník – Autor oslavných básní, které posilovaly národní hrdost a podporovaly užívání českého jazyka.

Hlavní přínosy a kulturní dopady

Obrana češtiny před zánikem

Nejdůležitějším přínosem byla sama uvědomělá snaha zachránit český jazyk. Vzdělanci této doby rozpoznali, že čeština je v ohrožení, a začali systematicky pracovat na její záchraně.

První gramatiky a slovníky

Vznikají první pokusy o moderní zpracování české gramatiky. Tyto práce ještě nebyly tak vědecky dokonalé jako díla Dobrovského, ale položily základy pro další rozvoj.

Probuzení zájmu o českou historii

Badatelé jako Dobner začínají kriticky zkoumat české dějiny a oddělovat historické fakta od legend. Tím vzniká vědecký základ pro pozdější národní sebevědomí.

Vznik vlasteneckých kruhů

Kolem jednotlivých osobností se začínají formovat kroužky lidí, kteří sdílejí zájem o českou kulturu. Tyto kruhy se stanou základem pozdějšího širšího národního hnutí.

První česká periodika

Začínají vycházet první noviny a časopisy v českém jazyce, které šíří osvětu mezi širší veřejnost a ukazují, že čeština je schopna sloužit i k moderní komunikaci.

Univerzitní pozornost

Zřízení katedry českého jazyka na pražské univerzitě bylo symbolicky velmi důležité - čeština se dostává na stejnou úroveň jako ostatní evropské jazyky.

Další zdroje a odkazy